23. prosince 2024
Z Charity Horažďovice
Tříkrálový příběh paní Medkové je příkladem smysluplné charitní pomoci ve správný čas. Po tragické ztrátě manžela a bez profesních zkušeností se rozhodla najít vhodnou práci, která by jí umožnila být mezi lidmi a zároveň nezanedbat péči o děti. Díky podpoře Oblastní Charity Horažďovice se jí podařilo najít své místo v sociální oblasti, kde mohla pomáhat druhým. Tento příběh je úzce spjat s Tříkrálovou sbírkou, která se stala důležitou součástí celé její rodiny. Od roku 2002 se paní Medková a její rodina aktivně podílejí na této tradiční sbírce, která nejenže pomáhá potřebným, ale také posiluje komunitní vazby a tradice.
Tříkrálový příběh paní Medkové začal v roce 2002. V té době žila krátce v Horažďovicích, kam se s rodinou přestěhovala z Plzně. V době seznamování se s novým prostředím však došlo v rodině k tragické události a starost o výchovu malých dětí zůstala na dvou ženách – mamince a babičce. Po 12 letech na rodičovské dovolené, na kterou nastoupila ihned po studiích, neměla paní Medková žádné profesní zkušenosti. Nechtěla ale zůstat pouze doma s dětmi, cítila potřebu být mezi lidmi. Byť měla vysokoškolské vzdělání ekonomického zaměření, neměla odvahu na to, jít pracovat jako účetní nebo ekonomka do nějaké organizace.
Paní Medková hledala zaměstnání, které by jí naplňovalo. Jako první oslovila Oblastní Charitu Horažďovice, která byla v blízkosti jejího domova. Tehdejší paní ředitelka Ing. Marie Šulcová byla velice vstřícná a empatická, hned po prvním setkání se snažila najít způsob ideální spolupráce. Paní Medková jí vždy bude vděčit za její lidský přístup i za to, že se mohla začít pracovně realizovat. O to více, když se jednalo o sociální oblast.
V létě 2002 postihly Horažďovice záplavy. Bezprostředně první dny po povodních zorganizovala OCH Horažďovice veřejnou sbírku pro občany Horažďovic s výsledkem 147 tis. Kč, které byly rozděleny mezi 75 domácností. Současně zorganizovala i věcnou pomoc, kterou průběžně rozvážela po postižených domácnostech. Na základě provedených sociálních šetření rozhodla povodňová komise při DCH České Budějovice uvolnit 710 tis. Kč pro postižené domácnosti v Horažďovicích a okolí a zároveň zřídila pracovní místo povodňového asistenta. Toto místo bylo přiděleno paní Medkové.
Téměř celý rok pomáhala zdejším seniorům zasaženým povodní s vypořádáním se s jejími následky. Pravidelně je navštěvovala, sháněla pomoc od řemeslníků a zprostředkovávala jim věcnou i finanční podporu. Později měla na starosti aktivizační činnosti pro seniory, vykonávala přímou práci jako pracovnice v sociálních službách a v závěru své působnosti v Charitě dva roky zastávala funkci ředitelky OCH Horažďovice. V této organizaci strávila devět spokojených let.
Již v lednu 2002 se poprvé seznámila s Tříkrálovou sbírkou. Dodnes si vybavuje začátky koledování se svými syny, kdy měla jako vedoucí na starosti obcházení domácností v Horažďovicích. Z jejího pohledu byla na začátku milénia pochůzka Tří králů náročnější než dnes. Chodilo se sice jen v Horažďovicích, nikoliv v okolních obcích, ale zato od rána až do večera. Děti byly hodně unavené. Dobrovolníků bylo málo, zpravidla se jednalo jen o zaměstnance Charity a jejich rodiny. Častokrát se za Tři krále oblékali i dospělí.
Později došlo ke spolupráci s místní mateřskou školou, kde paní učitelky vyhlásily soutěž o nejlépe zazpívanou tříkrálovou koledu. Děti, které se jí naučily zpívat nejlépe, měly to privilegium, že se mohly stát králem. Chodily s vedoucími po domech s pečovatelskou službou, zpívaly koledu a za svůj um pak dostávaly nejrůznější pamlsky. Ve školce se pak rozdělily s ostatními dětmi.
Tento systém výběru koledníků se později zhodnotil, neboť děti, které pak odcházely ze školky do základní školy byly výjimečným postavením „krále“ motivováni k tomu, aby v koledování pokračovaly. Do Tříkrálové sbírky se ve škole hlásili i ti, kteří v mateřské škole soutěž nevyhráli. Postupem času se počet koledujících dětí navyšoval, většinou se jednalo o žáky první, druhé a třetí třídy základní školy.
Synové paní Medkové chodili na koledu, stejně jako jejich maminka, od roku 2002. Nejmladšímu Štěpánovi byly čtyři roky. Nyní vede několik let skautský oddíl Vlčata v Horažďovicích, kam dojíždí z Prahy. Každý rok se účastní jako vedoucí Tříkrálové sbírky, vynechal pouze v době COVIDU. Od počátku Tříkrálové sbírky byl skautský oddíl pro Charitu partnerem a všichna vlčata si koledování se svým vedoucím alespoň jeden rok vyzkoušela.
Charita Horažďovice se stala druhým domovem tchýni paní Medkové - Věře Medkové starší. Po smrti manžela a syna mnoho let pracovala jako dobrovolnice v Charitě a v roce 2012 byla dokonce vybrána do užšího výběru Krajského kola Ceny Ď.
V době nedostatku vedoucích skupinek koledníků se rozhodli v Horažďovicích začít koledovat i dvě sestry paní Medkové žijící v Plzni. Poté, co zažily atmosféru koledování na malém městě, vypomáhaly raději v Horažďovicích než v Plzni, a to téměř každý rok. Na závěr nelze samozřejmě opomenout ani nejmladší generaci, a to pětiletou vnučku Natálku a jejího dvouletého brášku Matyho. Natálce se role malého „Krále“ zalíbila natolik, že chodila s korunou na hlavě po Praze ještě týden po koledě, a dokonce i v tříkrálovém oblečení pár dní spala.
Za celou dobu, co paní Medková koleduje, se jí stalo jen jednou, že byl na koledníky někdo nepříjemný. Jinak se vždy setkávala s milým přijetím. Uvádí: „Koledování je hodně o sousedských vztazích, pokud lidé znají Charitu a její zaměstnance, jsou daleko přístupnější. Každý rok vás očekávají a těší se na děti a na to, až svěcenou křídou stvrdíme požehnání jejich domovům.“ Paní Medková dále uvádí, že lidé se hodně zajímají i o záměr Tříkrálové sbírky. Je pro ně důležité vědět, že většina vybraných peněz zůstane v dané lokalitě. Na úplný závěr dodává: „Nerada oslovuji kohokoliv s žádostí o pomoc, vím, že každý z nás má své starosti, i finanční, ale tato sbírka je pro mne něco úplně jiného. Má svoji dlouholetou tradici, dává prostor lidem se setkat a potěšit se navzájem. Vidím v ní veliký smysl a stala se součástí mého života.“
